Charakteristika masáže

Při regenerační a sportovní masáži je masér v přímém kontaktu s masírovaným jedincem. Při manipulaci s měkkými tkáněmi a rovněž při ošetření jednotlivých tělesných segmentů používá pět základních hmatů. Masáž je prováděna na masérském lehátku a masér k ní využívá zejména emulze nebo masážní oleje či balzámy, přičemž jsou dodržovány hygienické a etické zásady. Masáž napomáhá urychlení odstraňování fyzické i psychické únavy a zároveň posiluje organismus. Prostřednictvím masáže je ovlivňován krevní a mízní oběh, svalový tonus, centrální nervový systém. Dochází k lepší výměně živin ve tkáních a odvodu metabolitů, zlepšují se podmínky pro kloubní činnost a uvolňuje se psychické napětí. Výsledný účinek masáže je ovlivňován volbou jednotlivých hmatů, jejich intenzitou, rychlostí a směrem provádění, při respektování aktuálního stavu podpůrně-pohybového systému masírovaného jedince a jeho případné indispozice
k masáži.

 

 

Původ masáže

Není náhodné, že nejpoužívanější základní hmat tření, který působí nejpovrchněji a ovlivňuje zejména kůži, je primární reakcí jedince při zachycení první známky bolesti. Postižené místo je pro zmírnění obtíží nejprve třeno a různě promačkáváno. Z „primitivního“ tření se postupně vyvíjel celý systém propracovaných hmatů, jehož historické kořeny lze nalézt již ve starobylých kulturách. Masáž je považována za jeden z nejstarších léčebných prostředků. Původ slova masáž je pravděpodobně odvozen od řeckého slova „massó“, které znamená mačkati, hnísti. Rovněž i ve francouzštině lze vystopovat původ slova „masser“, které se postupně usídlilo i v jiných jazykových kulturách. V arabském světě lze nalézt slovo „mas“, v latinském jazyce slovo „massa“.

Nejstarší písemné zmínky o masáži pocházejí z Egypta, z Ebersova papyru, jejž lze datovat až do doby 5000 let před naším letopočtem. Další zprávy pocházejí z Číny i Mezopotámie a k rozvoji masáží přispěla i starověká Indie. Do Řecka se masáž dostala z Egypta a zmínky o masáži lze nalézt v Homérově eposu Odysseia. Řekové znali léčebné účinky masáže velmi dobře, příznivý účinek masáže na napjaté svaly i krevní oběh popsal slavný řecký lékař Hippokratés. Pro své zdravotní účinky se masáž postupně rozvíjela i v Římě, kde byl zaveden další masérský hmat chvění. Ve starověkém Římě se masáže využívaly poměrně často, oblíbené byly veřejné vyhřívané lázně, ve kterých byly umístěny masérny. Za praotce sportovní masáže je pokládán slavný římský lékař Claudius Galenus, který ošetřoval zraněné gladiátory a následně o ně pečoval. Ve středověku rozvíjeli masáže pouze Arabové v tureckých parních lázních. Až teprve v 16. století nastává rozmach lékařství a do popředí se dostává péče o tělo, dochází tak k znovuobjevení léčebných účinků masáží.

Devatenácté století přináší rozvoj moderního pojetí masáže, jehož základ tvoří tzv. švédská masáž, rozvinutá P. Henrikem Lingem, švédským tělovýchovným odborníkem, zakladatelem švédského systému tělesné výchovy. Ve Švédsku, Německu i Francii vznikají první masérské školy. V českých zemích lze za průkopníka moderní masáže považovat ortopeda Vítězslava Chlumského. O rozvoj sportovní masáže u nás usiloval profesor Miroslav Jaroš.

 

 

Význam masáže

Regenerační a sportovní masáže vycházejí z klasického pojetí a používá se při nich pět základních masérských hmatů:

• tření,
• hnětení,
• roztírání,
• tepání,
• chvění.

Masér je v přímém kontaktu s masírovanou osobou, které svými hmaty ošetřuje příslušné tělesné segmenty, a pro optimální skluz i přilnavost používá některý z masážních prostředků. Samotný vjem dotyku hraje významnou roli. Prostřednictvím masáže je ovlivňován krevní i mízní oběh, dochází k lepší výměně živin ve tkáních a k odvodu metabolitů. Masáž působí na svalový tonus: i centrální nervový systém a uvolňuje psychické napětí. Masáž zlepšuje podmínky pro kloubní činnost. Samotná délka masáže je volena podle typu masáže, zvolené masírované oblasti a jejího aktuálního stavu.

Regenerační typ masáže napomáhá urychlení odstraňování fyzické i psychické únavy a zároveň posiluje organismus jedince. Masáž může být indikována pro urychlení regenerace po úrazových stavech nebo při problémech s podpůrně-pohybovým systémem. Hmaty jsou při ní prováděny v pravidelném rytmu menší rychlostí a s nižší intenzitou. Některé tepací techniky jsou vynechávány. Pro masáž se využívají uklidňující emulze, přírodní bylinné balzámy nebo masážní relaxační oleje. Masáž je prováděna delší dobu v délce několika desítek minut. Po vlastní masáži by měl masírovaný jedinec ještě několik minut odpočívat, aby nesnížil účinky masáže.

Sportovní typ masáže se může použít bezprostředně před tréninkem nebo závodem, kdy působí stimulačně, dráždivě a trvá pouze několik minut. Takto cílená masáž zlepší prokrvení a prohřátí svalů, připravuje na výkon. Obdobně lze masáž využít v přestávce mezi výkony, opět je aplikována pouze v rozmezí několika minut. Po výkonu již trvá desítky minut a odstraňuje únavu.

Při dráždivé masáži jsou hmaty aplikovány rychle se značnou intenzitou. Masáž může být umocněna použitím masážního přípravku s povzbuzujícím efektem.

Výjimku ovšem představuje sportovec, u něhož převažuje vyšší vzrušivost a podráždění, tudíž nepotřebuje ještě více stimulovat, ale naopak trochu zklidnit. V případě masáže před podáním výkonu se postupuje tak, že jednotlivé hmaty jsou prováděny jemně, plynule, pouze po dobu několika minut.

 

 

Účinky masáže

Masáž působí na organismus jedince mechanickou, chemickou i reflexní cestou. Účinku masáže je dosahováno působením masérských hmatů, jejichž prostřednictvím jsou vyvolávány lokální změny i vzdálenější reflexní změny a dochází při nich k manipulaci s měkkými tkáněmi. Výsledný účinek je ovlivňován volbou jednotlivých hmatů, jejich intenzitou, rychlostí a směrem provádění.

Mechanické účinky masáže
Masáží je nejprve ovlivněna povrchová vrstva těla kůže, která vytváří hranici mezi vnitřním organismem a vnějším prostředím. Kůže se při masáži mechanicky zbavuje nečistot a odstraňují se odumřelé zrohovatělé buňky kůže. Jsou ovlivňovány potní i mazové žlázy a vlasové folikuly, které se uvolňují. Dochází k prokrvení kůže i podkoží a k jejímu prohřátí. Zvyšuje se přísun kyslíku a živin a naopak metabolity, jako je oxid uhličitý, kyselina mléčná, močovina aj., jsou vylučovány do žilního a mízního oběhu, které se zrychlují. Rovněž i v případě otoků dochází k rychlejšímu vylučování tekutiny z mezibuněčných prostor do krevního a mízního oběhu. V ledvinách dochází ke zvýšené filtraci, proto po samotné masáži, zejména dolních končetin, dochází ke zvýšenému vylučování moči.

Masáží jsou postupně narušovány a uvolňovány svalové zatvrdliny, tzv. myogelózy. U jedinců s vyšším zastoupením podkožního tuku je při intenzivně prováděných hmatech, tzv. masakráži, ovlivňována i tuková tkáň uložená v podkožním vazivu. Masáží břišní krajiny lze pozitivně působit na peristaltiku střevního traktu. Opakovaně prováděnou masáží se kůže stává pružnější a vláčnější, v případě drobných jizev dochází k jejich lepšímu hojení, ovlivnění vzniku srůstů a dosažení větší elasticity v oblasti zjizvení.

Chemické účinky masáže
Při masáži dochází ve tkáních k uvolnění histaminových látek, které vyvolávají rozšíření cév pod kůží a také změnu barvy kůže, její zčervenání. Toto tzv. humorální působení neprobíhá pouze v místě prováděného hmatu, ale krevním oběhem se látky dostávají i do vzdálenějších oblastí těla.

Reflexní účinky masáže
Během masáže jsou drážděna volná nervová zakončení v kůži, která ovlivňují centrální nervový systém. Mechanoreceptory jsou ovlivňovány přímým kontaktem a proprioreceptory (svalová vřeténka a Golgiho šlachová tělíska) reagují na podráždění z vnitřního prostředí. Reflexní odezva vede k celkové reakci organismu. Dochází k ovlivňování svalového napětí i k reakci cévní kapilární sítě. Prostřednictvím vhodně volených hmatů může mít reflexní působení masáže charakter stimulační, dráždivý nebo naopak tlumivý, relaxační. Pro navození uklidnění a relaxace je zapotřebí větší časové dotace.

 

 

Kontraindikace při masáži

Na lidském těle jsou oblasti, kterým se při masírování záměrně vyhýbáme. Jedná se zejména o jamky loketní, podpažní a zákolenní (výjimkou je jemné vytření zákolenní jamky při masáži kolene v kombinaci s „osmičkovým“ hmatem), které vynecháváme nebo přes ně pouze „přejedeme“. Rovněž netepeme do kosterních částí, které jsou blízko povrchu těla, jako jsou obratle, vnitřní okraj lopatky, nadpažek, klíční kost apod. Mateřská znamínka zbytečně nedráždíme. Rovněž se vyhýbáme tříselné krajině a pohlavním orgánům, u žen nemasírujeme prsa, u mužů bezúčelně nedráždíme prsní bradavky.

U masírovaného jedince by neměly být patrné žádné známky plísňového onemocnění nebo hnisavého zánětlivého onemocnění kůže. Masírovaná oblast je čistá a nejsou na ní viditelné žádné nezahojené rány. Kontraindikací je také akutní zánět kloubů a křečové žíly, horečnaté onemocnění nebo mimořádná únava až vyčerpanost organismu. Masáž břišní krajiny by neměla být prováděna bezprostředně po jídle.

Zdravotní stav jedince by měl odpovídat zvolené masáži, výběru a intenzitě prováděných hmatů. Masér by měl sám vyhodnotit především aktuální stav podpůrně-pohybového systému masírovaného a jeho případné indispozice k masáži.

 

 

Prostředí a hygiena při masáži

Osobnost maséra a samotné prostředí, kde se masáž odehrává, sehrává pro masírovaného jedince významnou roli při vlastním výběru. Nejčastěji bývá masáž prováděna ve speciálně zařízených masérských salonech. V současné době jsou také nabízeny a využívány služby, kdy masér s vlastním masérským lehátkem dochází přímo ke klientovi. Při sportovním typu masáže je masáž prováděna přímo na sportovišti a v případě potřeby je možné masáž poskytnout i v provizorních podmínkách. Důležitým aspektem je čistota a hygiena jak prostředí, tak i maséra a masírované osoby.

Samotná místnost pro masáž by měla působit příjemným harmonickým dojmem, který by měl navozovat uklidnění. Masérna by měla být vzdušná, čistá, vybízející k odpočinku, uvolnění a relaxaci, dobře větratelná, s dostatečným prostorem pro masérské lehátko či stůl a pro možnost pohybu kolem něho. Doporučená teplota v místnosti je 24 stupňů Celsia. Masér by měl mít po ruce masážní prostředky a pomůcky, ručníky a osušky i polohovací polštáře. Pro zvýšení celkového uvolnění je vhodné využít relaxační hudbu nebo vonné tyčinky, vykuřovací směsi, aromalampy, difuzéry a kvalitní svíčky. Stejně tak je dobré moci v místnosti regulovat intenzitu osvětlení.

Masáž se provádí na masérském lehátku (stolu), které by mělo být pokryto prostěradlem nebo jinou hygienickou pokrývkou. Pro dostatečný komfort masírovaného by lehátko mělo být polstrované, pro robustnější jedince dostatečně široké a pro vysoké osoby dostatečně dlouhé. Mělo by mít hlavový límec (čelovou opěrku) nebo otvor pro obličej. Z hlediska ergonomie je pro maséra důležité výškové nastavení a v případě častého přenášení lehátka i jeho skladnost a hmotnost.

Při umístění lehátka přímo v masérně je vhodnější volba automaticky výškově nastavitelného hydraulického stolu, jehož pořízení je sice finančně náročnější, ale rychlá úprava výšky je velkou výhodou pro kvalitní provádění jednotlivých hmatů s maximální ohleduplností k postavení maséra a jeho držení těla. Pro masáž šíje je možné využít masérskou židli, která je rovněž snadno polohovatelná a pro masírovaného jedince velmi pohodlná.

Masírovaným osobám s určitým pohybovým omezením lze jednotlivé segmenty těla vypodložit polohovacími polštáři, klíny, válci nebo jinými polohovacími pomůckami. Pro teplotní komfort masírovaného a jeho naprosté fyzické uvolnění je nezbytné mít připravenou osušku pro zakrývání obnažených částí těla.

Hlavním pracovním nástrojem maséra jsou ruce, o které by měl náležitě pečovat. Dobře provedená manikúra a ošetření rukou, absence hrubé pokožky, záděr a dlouhých nehtů je nezbytná, stejně tak i odložení hodinek a šperků. Správné technické provedení jednotlivých hmatů i „cit pro tělo“, příjemný teplý dotyk, dobře volená intenzita, rytmus i rychlost hmatů, to vše jsou základní faktory, které rozhodují o celkovém dojmu z provedené masáže. Dostatečné znalosti maséra z oblasti anatomie a fyziologie, prováděných masérských sestav, ale i vědomosti a doporučení z oblasti ergonomických opatření, kompenzačních cvičení i technik a znalosti dalších přístupů k péči o tělo, „naladění se“ na masírovaného, to jsou cenné atributy, které vytvářejí masérovo kvalitní zázemí.

 

 

Masážní prostředky

Velmi rozšířeným a základním masážním prostředkem jsou emulze, které se skládají z vody, oleje a emulgátoru, jenž slouží k jejich vzájemnému propojení. Výhodou masážních emulzí je dobrý skluz, emulze nemastí a snadno se vymývají. Masážní emulze se vyrábějí v různých provedeních, od základní univerzální (bílé) emulze, která má široké využití a lze ji používat dlouhodobě, přes hřejivou (červenou) emulzi, která svou přísadou vyvolává vyšší prohřátí, zklidňující (zelenou) emulzi, jež svým složením příznivě působí proti bolesti a únavě,
až po chladivou (modrou) emulzi, která vyvolává pocit chladu a osvěžení, a další specificky zaměřené emulze.

V masérské praxi jsou pro své vlastnosti hojně využívány také kvalitní přírodní oleje, které jsou lisované za studena. Jejich předností je velmi dobrý skluz i přilnavost a nevysušení se pokožky během vlastní masáže. Nevýhodou naopak může být jejich špatná smývatelnost. Základní bio olej se dá různě kombinovat s několika kapkami éterických olejů, čímž se využívá i aromaterapeutického účinku. Pro masáž lze využít i speciálně zaměřených masážních olejů s konkrétním působením podle přimíchaných přísad: na zklidnění a uvolnění, zmírnění bolesti, regeneraci pokožky, antibakteriální a antialergické apod.

Stejně tak lze použít i balzámy, které se snadno vstřebávají a mají také velmi dobrý skluz. Jejich výhodou oproti olejům je jejich tuhost. Tužší máslo, které tvoří základní složku balzámu, se po kontaktu s pokožkou rychle rozpouští.

 

 

V praxi se používají i lihové masážní prostředky, které jsou tekuté a jsou určeny pouze k velmi krátké masáži, neboť se rychle odpařují a neumožňují dostatečný dlouhodobý skluz. K masáži lze lokálně i využít specificky zaměřených gelů a mastí s léčivým i analgetickým účinkem. V případě nouze lze použít i mýdla a pudry, které se k masáži používaly dříve.

Žádný ze zvolených masážních prostředků by neměl vyvolávat alergickou reakci a měl by vyhovovat masírované osobě i masérovi. Důležitý je i způsob jejich uskladnění a datum exspirace.